Můj rodný dům

Bylo mi šestnáct let,

já znát chtěl svět,

náš dům byl jen mříž,

táta jen kýv, řek´

máš svůj věk

tak pojď chlapče blíž.

Do kapsy sáh

a dal mi klíč,

řek cestu dál už znáš

Až poznáš svět a budeš chtít

kam se vrátit máš.

je to tvůj rodný dům

tvůj rodný dům

tvůj rodný dům

tvůj rodný dům

Pak přešel čas

a přišel mi list

můj strýc mi psal

a já věděl dřív

než jsem začal číst,

že si bůh tátu k sobě vzal

Na vlak jsem sed,

pak městem šel

a dlouho bloudil tmou,

ale když jsem vzhléd´

náhle jako stín

tam stal přede mnou

můj rodný dům,

můj rodný dům

můj rodný dům

můj rodný dům

Náš plot,

rozbitá okna a pár holých zdí,

stará houpací židle,

nikdo však neseděl v ní,

byl tam cizí muž,

na šatech prach, bílou přilbu měl,

klíč mi na zem spad

a můj vlastní hlas náhle se chvěl,

to je můj rodný dům,

můj rodný dům

můj rodný dům

můj rodný dům

Řek´ měl jste přijít dřív

už není čas,

raději běžte kousek dál.

Za pár dní

tu bude nová trať

a ten dům nám v cestě stál.

Pak vyšlehl blesk

a děsný třesk

z úst mu slova vzal,

já dál tam stál a do očí

černý prach mi slzy hnal,

můj rodný dům,

můj rodný dům

můj rodný dům

můj rodný dům

• Artist:Pavel Bobek